Lekce 3: Rámec výuky – holistický model

Z didaktického hlediska lze vycházet z rozšířeného pojetí poznání podle Hilde Hiim a Else Hippe, v němž je na učení nahlíženo jako na proces. V tomto pojetí se učení rozvíjí v napětí mezi praktickými výzvami, reflexí provedení a rozšiřováním porozumění (Hiim a Hippe, 2005). V kontextu virtuální reality je při aplikaci tohoto didaktického rámce třeba věnovat zvláštní pozornost jednotlivým prvkům, předpokladům učení, rámcovým podmínkám a samotnému procesu učení.

Foto de Mikhail Nilov: https://www.pexels.com/es-es/foto/sentado-nino-infancia-papel-8654129/

Předpoklady pro učení

V kontextu virtuální reality jde o posilování víry studentů ve vlastní schopnosti zvládat digitální technologie (brýle pro virtuální realitu a ovladače), což je předpokladem pro to, aby se při učení cítili komfortně. Bezpečné učební prostředí je rovněž nezbytným předpokladem pro to, aby byli studenti motivováni využívat virtuální realitu jako smysluplnou přípravu na praxi, do které vstupují. Obecně by měly být kladené požadavky vnímány jako smysluplné a zvládnutelné (Hiim a Hippe, 2003). Je také důležité, aby si vyučující byli vědomi potřeby vytvořit jasný rámec pro využívání VR, vycházející z kompetencí studentů. Jasný rámec by měl být stanoven již fázi briefingu (Simulationsstandarder, n.d.), aby studenti mohli technologii vnímat jako bezpečný prostor pro učení. Možnost ponořit se do scénáře s vědomím, že jsou v učebním prostředí pozorováni, vyžaduje důvěru.

Pro pedagogy však existují také některé předpoklady, které je třeba zohlednit, protože je důležité mít kompetence pro celé technické nastavení. Kromě toho je také důležitá motivace používat VR jako vzdělávací technologii a zkušenost, že může v praxi vytvářet smysl a soudržnost.

Rámcové faktory

Každá vzdělávací instituce musí disponovat odpovídajícím vybavením pro virtuální realitu a potřebnými licencemi. Kromě toho je nutné zajistit fyzický prostor a časový rámec, který umožní realizaci simulace bez přerušení a v bezpečném prostředí. Studenti musí být seznámeni s používáním VR brýlí a ovladačů ještě před tím, než jim bude zařízení předáno. V průběhu realizace scénáře ve virtuální realitě je úlohou pedagoga ulehčovat celý proces – například objasňovat nejasnosti nebo řešit technické obtíže. Z pedagogického hlediska by měl lektor podporovat studenty při testování scénářů na základě výukových cílů a vstupních předpokladů.

Foto de Tima Miroshnichenko: https://www.pexels.com/es-es/foto/manos-sujetando-pantalla-concepto-6913311/

Lektor by měl být proškolen v používání vybavení pro virtuální realitu a v konceptu simulace, včetně standardů (Simulationsstandarder, n.d.), aby bylo možné optimalizovat vnímání VR scénáře jako prostoru bez hodnocení, zaměřeného na učení studentů v souladu se Simulačními standardy.

V neposlední řadě se provádí debriefing na základě vzdělávacích cílů studenta. Debriefing se provádí v souladu s Simulationsstandarder (n.d.).

Proces učení

Na proces učení působí několik faktorů. Podmínky, jako je bezpečné učební prostředí s dobrým sociálním klimatem a jasně vymezený rámec pro využívání virtuální reality ve výuce, jsou klíčové pro to, aby se studenti mohli učit a vnímat proces učení jako smysluplný (Hiim a Hippe, 2003). Vstupní předpoklady studentů mají přímý dopad na jejich učební proces, a proto je nezbytné, aby je pedagogové zohlednili ve svých didaktických úvahách při plánování výuky.

Foto de RDNE Stock project: https://www.pexels.com/es-es/foto/hombre-tecnologia-remo-remar-8098272/

Využití VR nabízí možnost taxonomické diferenciace, jelikož umožňuje jednotlivým studentům procházet VR scénáře různé obtížnosti.

Využívání scénářů virtuální reality jako doplněk k tradičnímu výukovému kontextu může přispět k celostnímu pojetí výuky, které podle Hiim a Hippe poskytuje rámec podporující hlubší učení studentů (Hiim a Hippe, 2003). Začleněním technologie VR do výuky se zvyšuje aktivita studentů i jejich kompetence ve vztahu k budoucí profesní praxi. Ve studii realizované na SOSU Østjylland, která porovnávala využití VR se zpracováním tradičních případových studií na téma chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), se ukázalo, že skupina využívající VR vykazovala oproti kontrolní skupině výrazně vyšší míru sebedůvěry při poskytování pomoci osobám s CHOPN po absolvování výcviku (Jensen et al., n.d.). Kromě zvýšené sebedůvěry VR trénink také rozvíjel citlivost studentů, což vedlo k nuancovanějšímu vnímání občanů a k lepšímu celkovému porozumění jejich situaci (Thamdrup, 2020).